aktualizováno: 29.05.2017 17:01:44 

Vítá Vás ZKO Ledeč n. Sáz.

2015

Pozitivně laděný víkend s Radechou Spudilovou

 

Třetí víkend v dubnu se někteří ze členů ZKO Ledeč nad Sázavou zúčastnili pozitivně laděného výcviku s Radechou Spudilovou, která se zabývá výcvikem psů pomocí pozitivního posilování. Konkrétně Petra s Lakym, Eliška s Erou, Jitka s Riky a Iveta s Paulem. Kromě nás, členů ZKO, byli na této akci další 3 cvičící pejskaři, kteří stejně jako Petra měli s touto metodou již nějaké zkušenosti. My ostatní jsme byli úplní začátečníci, kteří ani nevědí, jak se klikr drží, natož používá :-). 

Začátek akce byl v pátek od 5 hodin odpoledne na lyžařské chatě na Melechově. Už krátce po čtvrté hodině se začali scházet první účastníci. Protože pátek byl zaměřen jen na teoretickou část, proběhlo seznamování zatím bez psů. Každý cvičící krátce představil sebe i svého psa a popsal problém nebo chování, na které by se chtěl během víkendu zaměřit a zlepšit ho. Pak už si každý psal poznámky dle svého uvážení. Večer proběhla hra, kdy jeden z účastníků dělal psa a psovod ho pomocí klikru vedl ke splnění zadaného úkolu, který pes samozřejmě neznal a tak nabízel své chování a psovod si klikáním vybíral to správné a za každý malý krůček „psa“ odměňoval. 

V sobotu ráno jsme s cvičením začali v 10 hodin. Každému byl věnován individuální přístup a postupně jsme se střídali v příchodech se psem do chaty, kde výcvik probíhal. Někdo si upevňoval oční kontakt, někdo trénoval už konkrétní cviky a někdo se zaměřil na soustředění a zklidnění psa, zkrátka každý si přišel na své. Během dopoledního bloku jsme si k obědu objednali pizzu, kterou nám dovezli až na Melechov a po jídle jsme šli vyvenčit psy. Odpolední blok probíhal ve stejném duchu jako ten dopolední. S výcvikem jsme skončili pozdě odpoledne a odměnou pro nás bylo večerní opékání buřtů. 

Neděle byla posledním dnem a tak jsme si ještě během dopoledne zopakovali to, co jsme trénovali v sobotu a měli prostor ptát se a zkoušet další věci, které nás zajímaly. K obědu jsme dostali výborné špagety, které nám uvařili už zdatní klikaři a my se oblizovali až za ušima. 

Už na nás všech byla znát únava z té spousty informací, které jsme se během celého víkendu dozvěděli a tak jsme v neděli i kvůli odjezdu a úklidu chaty skončili už ve tři hodiny odpoledne. Po krátkém venčení jsme psi naložili do aut, rozloučili se a každý jel vstřebávat své myšlenky a informace domů. 

Tato metoda výcviku mě velmi oslovila a věřím, že se s Radechou ještě setkáme a bude nám moci předat další zkušenosti a rady ke spokojenému soužití pána se psem.

Co je doma, to se počítá!

Jsem bláznivá občanka Ledče nad Sázavou, mám funkci trenérky místních agiliťáků, mluvím jak mi zobák narost a tímto článkem Vás provedu dnem 3. 5. 2015 – událostí RašCUP, a vším, co tomu předcházelo.

Byl to můj nápad, ale nemít tak akční a schopnou bandu jako jsou členové ZKO Ledeč, zůstala by celá událost jen na papíře a v mých představách. Už jenom domluvit rozhodčí a časomíru a skloubit to do jednoho termínu stálo docela nervy. Nakonec se to povedlo a obě strany souhlasily s datem – neděle 3. května. Termín by tedy byl, co název? Chce to něco originálního, zvučného, zapamatovatelného, něco, co by náš závod vystihlo. Návrhů bylo dost, všechny moc zajímavé, proto se hlasovalo a vyhrál RašCUP. Krátce na to vznikly webové stránky, e-přihláška a už bylo na čase, rozdat úkoly. Obepsat firmy, poprosit o sponzorství, zařídit medaile, pomocníky.

Závodníci se postupně hlásili, startovka se plnila, ale asi 14 dní před uzavírkou nastal velký boom a počet přihlášek během dne dosáhl limitu. Měli jsme tedy nahlášeno 70 závodících. A už to začínalo být hustý: už nám začínalo docházet, že opravdu o něco jde, že i kdyby trakaře padaly, nesmíme to odpískat. A nejen nám - těm z Ledče, ale i slečna rozhodčí začínala být lehce nervózní. 

Poté, co jsem strávila s Lakoušem, jako hlavním hlídačem, v autě na Rašovci noc hrůzy, nastal den D a přes chaotické ráno jsme se dostali až k odstartování závodu. Závodníci na přejímce obdrželi uvítací balíček, který obsahoval dva/tři kusy zdobeného domácího perníčku – jak jinak, než se psí tématikou, vizitky sponzorů a poukázku se slevou 100 Kč na nákup od jednoho z našich sponzorů. A aby psíci nebyli škodní, každý dostal vepřové ouško z domácí udírny.

Já jsem ten den zastávala dvě role, tu organizační a druhá v roli závodníka. Měla jsem vypůjčenou Viktorku od těhule Jany Peškové. Janču jsem přemluvila a posadila na židli hlavního komentátora akce. Zhostila se mikrofonu velmi zodpovědně a profesionálně a já jí za to moc děkuji. Postupně nás vyvolávala na start, a na konci běhu nás informovala o čase a počtu trestných bodů.

Myslím, že je ten správný čas vysvětlit název článku.

Soutěžilo se ve třech kategoriích: štěňátka, začátečníci, závodníci. Za ZKO Ledeč nakonec startovalo celkem 9 členů.


  • I přes neumístění byly za největší hvězdy Jaruška Čechová a malá Daisynka. Nevšimla jsem si ani jednoho člověka, který by jim nefandil. Byla to pro ně premiéra, trénují pouhý měsíc a daly do toho maximum.
  • Eliška s Erou jsou další naše účastnice závodu. Z pohledu trenérského oceňuji Eřino soustředění. Na Elišce se sice podepsala nervozita ale i tak si doběhly pro bramborovou medaili. A čtvrté místo z deseti je perfektní výsledek.
  • Poslední štěňour od nás byl Art, australský ovčák, který si už na podzim s paničkou Peťou vyzkoušel, jaké je to startovat na závodech. Tentokrát to bylo 2x páté místo v konkurenci samých borderkolií. A to si zaslouží velkou gratulaci!
Další skupinkou byli začátečníci.

  • Pája Pajerová s kokršpaňelkou Daisy neměly štěstí, Daisy si dvakrát rozmyslela ukončit běh předčasně, sama si vypla časomíru a odmítla ze sebe dělat šaška na překážkách ;-) já ale pevně věřím, že v příštím ročníku ukáže, to, co dokáže na trénincích a doběhne do cíle a bez chyb!!
  • Ivet s Paulem se drží svojí koleje - opět umístění těsně pod bednou. Tzn., vyskákali si dvakrát 4. místo, ale dívat se na ně byla opravdu radost. To, co Iveta s maďarem dokázala za pouhý rok tréninku je obrovská motivace pro všechny další. Pokud chcete sami porovnat, mrkněte na stránky: agilityvledci.wbs.cz do záložky: Videogalerie.
  • Nikol s Keysy to na domácí půdě vyloženě svědčilo, vybojovaly zlatou v prvním běhu (jumping), ve druhém (agility) stříbrnou medaili.
  • A tam, kde Keysa byla první, tak jsem já a Viktorka získala stříbro. Agility běh jsme zaběhly čistě bez chyb a to nás vyneslo na zlatej flek.
  • Dalšími závodnicemi byly Jitka a Riky, kterým se také dařilo, v jumpingu doběhly páté, v agility dokonce na třetím místě.
  • A na závěr naše ostřílené profesionálky Alča a Scully doběhly nejkrásněji oba dva běhy čistě v kategorii závodníků. Dalo jim to 2x stříbro a v součtech 3. místo.
Pokud to tedy spočítáte, vybojovaly členky ZKO Ledeč 8 medailí + 3x 4. místo a 3x 5. místo.

No není to boží? 

Během závodu a pauz mezi ním chodili návštěvníci do našeho občerstvovacího stánku na nějaké dobroty. Největší ovace sklidily palačinky, kterých se prodalo 10 kilo.

Než Vás odkazem přesměruju k fotkám a filmu, musím ještě poděkovat:


  • mojemu Vlastínovi za zápis a tisk výsledků a také za opravu skoček
  • Ivetě S. a její švagrové za úžasné medaile, které nám vyrobily z FIMO modelíny
  • Alče za vyřízení všeho, co bylo k vyzvednutí v Praze J
  • Ivče a Vláďovi za poháry a pásku se kterými měli nemalé lítání po Jihlavě
  • Lubošovi Slavíkovi za vypůjčení tunelů a zátěží a za pomoc na parkurech
  • Evě za její stánek a sponzoring
  • mamce a jejich partě za zařízení občerstvení
  • taťkovi za ozvučení
  • Jitce S. za vypůjčení časomíry
  • Jindrovi Vosikovi za překrásné snímky a dokumentaci celého dne
  • klukům od holek za přestěhování překážek
  • a dalším členkám ZKO které byly vždy připraveny přiskočit a pomoct!
  • našim sponzorům
  • jo, a ještě hlavně slečně rozhodčí za to, že to pro nás udělala a přijela až z Vícova!!
Picture
 
Picture
 
Picture
 
Picture
 
Picture
 
Picture
 
Picture
 
Picture
 
Picture
 
Picture
 
Picture
 
Picture
 
Picture
 
Picture
 
Picture
 
Picture
 
Picture
 
Picture
 
Picture
 
autor článku: Petra Blažková
autor fotografií: Jindřich Vosika
ibaj.rajce.idnes.cz/RasCup_Ledec_nad_Sazavou_2015/

 

Čarodějnické hopsání - Nymburk 2015

 

Picture

 
26. duben 2015 byla neděle, hodinky ukazovaly 5:45 a většina „normálních“ lidí v tu dobu ještě spala. V ten čas Jana nabírala svou trenérku Péťu i s jejím přítelem Vlastou, který byl nejen pro ten den její podporou, fotografem a kameramanem v jedné osobě. V kufru si lebedila Viktorka, kterou čekala premiéra závodů, které měla poprvé běžet s někým jiným než s paničkou Janou. Jelikož se Jana starala o rozrůstání smečky, nemohla už přes ten pupek závodit. Na náměstí v Ledči nad Sázavou se k jejich výpravě přidala Jitka s Riky, které před sebou měly úplně první závody. V tu dobu se již na zahradě ve Zruči venčil Paul, jehož páníčci Ivet a Martin nosili vše možné do svého nového žihadla, díky němuž dokázali asi poprvé na sraz u benzinky v Kutné Hoře dorazit včas. Lehce po sedmé hodině všichni dorazili do Nymburka, kde to krom Jitky s Riky všichni již bezpečně znali. Celá parta ledečských a zručských nadšenců dorazila na místo mezi prvními. Při stavění stanu již pomáhali všichni Jiříkovi, včetně psí slečny Keisy. Náš agi tým byl v tu chvíli kompletní. Následovala prezence a venčení psích nadšenců. Mezi tím vším vítáním psů a vypravováním dojmů z cest již začaly závody v plném proudu. Odběhly kategorie baby a agiduch a na kategorii začátečníků se chystala celá naše agisekta. V kategorii medium závodila Péťa s Viktorkou a Jitka s Riky, v kategorii large pak Ivet s Paulem a Nikol s Keisy. Všechny parkury byly moc pěkné, každý si přišel na své. Sprinty střídaly zpomalovací trojlístky skoček, které jsou pro nymburskou rozhodčí typické. Nechyběly lehké chytáky ve formě nastrčených překážek, které nebyly součástí daného běhu. A stejně jako na jiných závodech nechyběly ani rovinky, na kterých spousta závodníků celkem běžně ztroskotá.

V prvním běhu – jumpingu bylo v medících celkem 16 závodníků. Vzhledem k tomu, že spolu běžně Péťa s Viky neběhají, chviličku trvalo, než Viky přestala očima hledat paničku Janu a začala se na Péťu soustředit. Bohužel, tímto měly na kontě 2 odmítnutí, které je ve výsledkové listině posunuly až na 11. místo a to i přes velmi pěkný čas. V té samé kategorii bojovala i Jitka s Riky. Počáteční nervozita z prvních závodů se projevila jistou roztěkaností při vedení Riky a tak holky udělaly 2 chyby a měly 2 odmítnutí. V tabulce se umístily na pěkném 14. místě. 
Jako kdyby si oba týmy vzaly jistá ponaučení z prvních běhů a v druhém – agility, kde bylo 15 týmů, se umístily o poznání lépe. Jitka s Riky vybojovaly 12. místo s 1 chybou a 1 odmítnutím a Péťa s Viky excelovaly krásným čistým během, díky němuž se pyšnily prvním místem.


V kategorii large – jumping, kde soutěžilo celkem 13 týmů, letěli jak střely Ivet s Paulem. V cíli přistáli na 5. místě s 1 chybou a 1 odmítnutím. Paul si díky své neskutečné rychlosti vysloužil přezdívku bourák. Dalšími rychlíky byly Nikol s Keisy, které utržily 1 chybu a 2 odmítnutí, časově však byly těsně za Ivet s Paulem a tak se zapsaly na krásné 6. místo. 

V druhém běhu – agility, při stejném celkovém počtu 13-ti týmů, si Ivet s Paulem udrželi své 5. místo a zopakovali jednu chybu a 1 odmítnutí. Nikol s Keisy se kvůli výpadku paměti při pořadí překážek propadly na 10. místo, avšak i tak byl jejich výkon pro oko diváka zcela jistě příjemnou záležitostí.    

Všechny týmy bojovaly jako správní ledečští agiliťáci s duchem skutečného závodníka. Jitka s Riky si vyzkoušely první závody. Utvrdily se v tom, že před sebou mají ještě hodně práce, ale také v tom, že když něco chtějí, tak to taky dokážou. A hlavně se přesvědčily, že společně tvoří prima veselý tým. Péťa nám všem, i sobě, tím vyhraným pohárem za první místo potvrdila, že náš celý agi klan vede správně a žene nás kupředu. My všichni doufáme, že sama sobě tím konečně zvedla své agiliťácké sebevědomí. Ivet s Paulem se utvrdili v tom, že dřina, píle a trpělivost se vyplácí a že existuje jistý druh komunikace, díky kterému si budou vzájemně rozumět. A Nikol s Keisy si opět stvrdily, že nervozita na závodech dělá své jak s Nikol, tak potom i s Keisou, nicméně si obě opět dokázaly, že na to prostě mají.

Tak jak to bývá vždy po odběhnutí všech našich týmů, složil se stan, proběhlo vyhlášení vítězů s předáním výher a gratulacemi, společné focení a všichni vyrazili plni dojmů ke svým domovům.

autor článku: Jana Pešková
 
 
Picture

 

TOPlist